Každý z vás určitě zná příběh o růži od Antonyho de Saint- Exuperyho ve kterém se Malý princ stará o svou růži. Snaží se ji chránit před všudypřítomným nebezpečím a je schopen pro ni mnoho obětovat.  Slyšela jsem už spoustu příbehů a myšlenek týkající se semínka, cesty za světlem a touhy po životě. Jak se ale musí cítit samotná růže? Cesta od malé rostlinky ke květům je daleká a není lehká. Přesto jde za svým cílem a krásná poupata se objeví, rozkvetou… Spousta lidí si k ní chodí přivonět a obdivují její šlechetnost a krásu. K samotné růži však neodmyslitelně patří i trny. Jak se asi cítí, když lidé, které by tak ráda těšila, se o její trny poraní. Odchází zranění, když se o její trny otřou a snaží se dostat ke květu. Samotná růže si nevybrala, jestli na ní vyrostou trny nebo ne. Pán ji takovou stvořil. I s těmi trny.