United 2013 Svědectví modlitebníků

Jednota – pokoj – nový začátek

Tato tři slova se mi vybavují, když vzpomenu na letošní ročník festivalu. Přidám k tomu ještě – Byl to týden v Boží přítomnosti. A musím říct, že mi dal hodně podnětů k přemýšlení a sil na další cestu.

Začnu ale od začátku. Poslední dva roky jsem procházela duchovní pouští. Všude kam jsem přišla, se spousta věcí spíš kazila, než dařila. Moje víra pomalu začala dostávat velké otřesy. Přestávala jsem se modlit a nedokázala jsem mít naději. To, co jsem si vybudovala během roku „na výšinách“ ale potřebovalo být zbořeno a očištěno.

Na začátku těchto prázdnin jsem shodou okolností dostala nabídku, teda spíš prosbu, abych se jela modlit na United. Jako první přišel strach. Opravdu já? Jak se můžu modlit, když jsem na tom teď tak bídně. Dřív jsem se modlívala při různých setkáních, ale teď....Snažila jsem se to vložit do jediné modlitby, které jsem byla schopna. Pane, pokud tam mám jet a ty si mě povoláváš, použij mě. Vidíš, jak na tom jsem. Ale pokud mám sloužit jako tvůj nástroj, budu.

Tak jsem přijela na Vsetín s ostatními katolíky. Byli jsme plni očekávání a možná trošku obav jak na nás budou ostatní pohlížet. A musím říct, že jsem měla opravdu strach z toho, jak já sama budu ekumenismu otevřená. Nikdo z nás s ním neměl předtím velké zkušenosti.

První den během chval jsem ucítila Pánovo pozvání, abych to všechno složila na Něj. Abych ze Vsetína odjížděla jiná. Musím říct, že doteď nevím, co všechno se změnilo, ale vím, že jsem vykročila správným směrem.

Festival začal smutně. Umřel mi kamarád, kterého jsem měla hodně ráda a který v naší farnosti pomohl hodně lidem. Když jsem se to dozvěděla, byla jsem v hodně velkém šoku. Nedokázala jsem si představit, proč to Pán dopustil, proč zrovna teď a když se mi podařilo znovu se Mu otevřít. Ale teď vidím, že právě v ten den, kdy jsem ho znovu přijala, mi Duch svatý dal velkou milost pokoje. A tento pokoj se potom rozlil do celé naší farnosti. Pokoj ale byl cítit v průběhu celého festivalu.

Zakusila jsem zde opravdovou jednotu, která mi dala důvody k přemýšlení. Asi nejsilnější moment byl, když se celé naše společenství modlitebníků a poradců modlilo za účinkující večerního programu. V tu chvíli bylo jedno, jestli se modlím jako katolík, nebo se modlí kněz, evangelík, kazatel… Modlili jsme se společně, vzývali Ducha svatého a On opravdu přišel. Předsudky a rozdíly najednou nebyli důležité, modlili jsme se Pane, prosím požehnej jim!

Během prvních dnů jsem musela hodně uvažovat a přemýšlet o významu modlitby. Bylo to asi poprvé, co jsem na vlastní oči mohla vidět tak zřejmé účinky mojí modlitby. Většinou jsem se modlila stylem: Pane, prosím tě za.. ale odevzdávám to do tvých rukou. Myslela jsem si, že bombardovat Boha svýma modlitbama je špatné.

Přimlouvali jsme se za skupinu Reilly. Duch svatý skrz jejich koncert opravdu vylil hodně milostí. Spoustu účastníků mi potom říkalo, že pocítili tu radost, a milost DS.

Když po vystoupení scházela kapela z pódia se slovy „Děkujeme za modlitby! Pán je vyslyšel! A byl tam s námi, Ať Vám Pán žehná!“ došlo mi, že každá modlitba má opravdu smysl.

Chtěla bych moc poděkovat za tento festival. Myslím, že je to práce, která má smysl. A Duch svatý opravdu na tomto setkání působil. Byla jsem svědkem menších či větších zázraků. Každý den jsem měla velkou radost, protože jsem potkávala na festivalu spoustu známých kamarádů z našeho společenství. A mám Vám vyřídit jejich velké díky. Myslím, že i do jejich srdce Pán promluvil.

Tak tolik asi ode mě. Děkuju za možnost se festivalu zúčastnit. Byla to pro mě velká škola modlitby. Ať Vám Pán žehná!